Jde o neuvěřitelně těžký závod – rozhovor s Petrem Vabrouškem o Marathon des Sables

Naposledy upravené 29/10/2019. Upravil Ivan.

Ahoj Petře, vďaka, že si si našiel čas na tento rozhovor. Pred pár týždňami si v 32. ročníku Marathon des Sables dobehol na fantastickom 21. mieste. Blahoželám!

Díky.

Ako si sa na preteky pripravoval? Predsa, v Čechách sa ťažko simuluje púšť a 50°C. Mnohí si vytvárajú v domácich podmienkach tepelné komory, behávajú v saune, alebo v mnohých vrstvách oblečenia. Ako Ty?

Připravoval jsem se doma ve Zlíně. Jen přes Velikonoce jsme vyrazili na dovolenou do Izreale, na jih k Rudému moři. Tam jsem si zaběhal i na slunci a v relativním teple. Ve Zlíně jsem si zkoušel domluvit trénink v místních slévárnách, sklárnách nebo kovárně. Nakonec z toho ale vždy sešlo díky přísným bezpečnostním předpisům nebo nevyhovujícím podmínkám pro běh (prostor, prašnost…). Takže mi zbyla jen ta sauna. Chodil jsem tam ve veřejných hodinách, takže moc pohybu jsem tam vykonávat nemohl. Vrstvy oblečení tento problém neřeší. Horko v extrémních závodech působí úplně jinak…

MdS patrí podľa mnohých medzi najnáročnejšie pešie preteky. Nie kvôli terénu, ale extrémnym horúčavám a viacdennosti, kedy telo nie je schopné zregenerovať a už musí podávať ďalší výkon. Ako po tak dlhej športovej histórii hodnotíš z hľadiska náročnosti MdS Ty?

Jde o neuvěřitelně těžký závod. Klimatické podmínky i terén po kterém se běží jsou extrémní. Příděly vody omezené. Jídlo a vybavení také, protože si vše na celý týden musí každý nést na zádech v batohu. Únava se zde sčítá mnohem výrazněji, protože regenerace po etapách v horkém odpoledním bivaku ani v hodně chladné noci moc nefunguje.

Pre iDnes si povedal, že najväčšou výzvou bol nedostatok vody. Tá sa neprideľuje na základe veľkosti či váhy pretekára, ale rovnakým dielom každému a obmedzene. A tak 50 kg Marocký pretekár disponuje rovnakým množstvom, ako trebárs Ty, so svojimi 80 kg živej hmotnosti. Z pohľadu potreby jedla, to muselo byť podobné. Čo si si zo sebou niesol a čo si počas pretekov jedol? Bolo to v porovnaní s inými pretekmi veľmi iné?

Nesl jsem si zhruba dvojnásobek kalorií oproti pořadateli doporučenému minimu (Poznámka: 2500-3500kCal/deň). Díky tomu jsem deficitem energie netrpěl, ale zase jsem měl o cca 2-3kg těžší batoh. Problém byl naozaj spíše s vodou, protože té bylo při mé váze a výkonu jednoznačně bylo málo. Jedl jsem dehydratovaná jídla, tyčinky Voltage, Just Fruit a DeNuts. K snídani byly kaše B4 a hořká čokoláda s čajem. S jinými závody (triatlony, horské ultra,…) to bylo zcela nesrovnatelné. Na těch jsou k dispozici občerstvovačky s dostatkem pití i dalšího občerstvení, vše lze průběžně doplňovat. Tady byla skutečně jen čistá voda v omezeném množství.

Čo Ti na pretekoch prišlo najťahšie a čo naopak omnoho ľahšie, ako si predpokladal?

Nejtěžší byla má hmotnost. Díky ní jsem se v pasážích s hlubokým pískem bořil více, než soupeři a také znamenala větší míru dehydratace. Těžší batoh by tolik nevadil – to jsem vyvážil větší silou. Většina soupeřů v top 50 měla mezi 50-65kg… Lehčí zhruba o 1kg denně byl postupně i můj batoh 🙂

Spomínal si, že na štarte dlhej etapy (Poznámka: TOP50 pretekárov štartuje do najdlhšej, 84,3 km etapy, o 3 hodiny neskôr, ako zvyšok pretekárov) si si to uvedomil najviac. Viem si živo predstaviť, že si v TOP50-ke vyzeral ako „tatranský nosič” s vibramkami, proti baleťákom v cvičkách. Poznám ten pocit, aj keď o TOP50 na MdS sa mi ani nesnívalo 🙂

Ako profesionál si zvyknutý ísť nadoraz. Musel si siahnuť hlboko do rezerv aj na Sahare?

Na hraně jsem byl v každé etapě. V daných podmínkách tomu neunikne nikdo. Pokud zpomalíte, bude na vás slunce a písek působit o to déle. Je to úplně jiný způsob zátěže, než na který jsem zvyklý. V cíli každé etapy mi trvalo zhruba hodinu až dvě, než jsem byl schopný začít trochu fungovat a upravovat náš bivak do obyvatelného stanu (zatížení plachty na návětrné straně pískem nebo kameny, vybrání kamenů zpod koberce, sběr dřeva na vaření).

Predpokladám, že si si vyberal výstroj podľa svojich dlhoročných skúseností a tiež odporúčaní bývalých účastníkov MdS. Si ako sponzorovaný profesionál povinný nosiť len značky svojich sponzorov, alebo si môžeš vybrať aj iné? V akých teniskách a výbave si bežal MdS?

Svým sponzorům jsem absolutně věrný. Všichni se mými sponzory stali až poté, co jsem si jejich produkty sám zvolil jako ty, které mi nejvíc sedí napříč dalšími značkami. Takže jsem vybíral mezi modely Asics a s ohledem na svršek jsem se nakonec rozhodl pro model Runnergade Plasmaguard. Volba to byla skvělá – jako jeden z mála jsem po celý závod nemusel navštívit lékařský stan. V kombinaci s kompreskami FXC od SLS3 a návleky WAA zůstaly má chodidla ušetřena od větších problémů s puchýři. Jen podrážka byla možná příliš agresivní a příště bych volil nějakou hladší. Pasáží s hlubokým pískem bylo více, než jsem čekal. Oblečení, spacák i batoh jsem volil od WAA, kteří se na vybavení pro tento typ závodů specializují.

Trochu odbočím od MdS teraz. Podľa tvojej výsledovky by som povedal, že cesta Ti sedí lepšie ako trail. Neláka Ťa skúsiť si viac “mimo cestných” pretekov? Bol Antartic Ice Marathon a MdS oťukávaním možností – z extrému do extrému?

Cestu nesnáším, trail miluji. Na asfaltu nikdy netrénuji. Všechny ultra, které jsem zatím absolvoval byly mimo cesty (Beskydská 7, Horská výzva v Jeseníkách a na Šumavě, 100km na Antarktidě a teď MdS). Pro účast na MdS jsem se skutečně rozhodl po všech polárních závodech. Byla to možnost vyzkoušet si na vlastní tělo úplně opačný extrém.

Posledné roky behávaš viac ultrapretekov. Ktorá vzdialenosť Ti sedí najlepšie?

To se nedá říct, ultraběhů jsem si vyzkoušel jen pár. Vzhledem k tomu, že mám za sebou zhruba 170 Ironmanů, které mi obvykle zaberou něco mezi 8-9 hodinami, tak by se mi nejvíce dařilo asi i v podobně dlouhých běžích. A možná čím delší, tím lepší, ale na testování svých dalších možností se v tomto směru zatím nechystám.

Uvidíme. Hovorí sa, že ultrabehanie je návykové… 🙂

Záverom. Povedzme o dvadsať rokov. Plánuješ stále športovať vo veľkom, alebo sa tešíš, ako raz začneš robiť úplne niečo iné? Povedzme ako Daniel Paľko, len cestovať a užívať si preteky pre ich atmosféru, nie pre nutnosť súťaženia?

Už teď si sport takto užívám a vlastně tomu tak vždy bylo. Samozřejmě, že v okamžiku kdy zazní statrovní výstřel, jdu do toho naplno a snažím se o co nejlepší výsledek. Nicméně, závody si už léta vybírám i podle toho, kam se chci podívat nebo kde si mi nejvíce líbilo. V tom bych rád pokračoval i za těch 20 let…

Vďaka Petře a hodne zdaru do ďalších výziev!

Díky také.

Foto: Archív Daniela Paľka