Naposledy upravené 14/08/2018. Upravil Ivan.
Ahoj Petra, vďaka, že si si našla čas na moje otázky. Na úvod, gratulujem k tvojmu 1. miestu na Štefánik Trail 2016. Super výkon, parádny čas!
Ahoj a děkuji 🙂
Kedy si začala s behaním ultra pretekov a hlavne, prečo?
Nikdy jsem nebyla běžec, k ultra jsem se dostala spíše jako turista. Na prvním ročníku LH24 (zimní 24-hodinový závod na Lysé hoře) jsem na trati potkala kluka, který se zmínil o projektu CS-1000. Fascinovalo mě, že lidé pořádají a absolvují pochody nad 100km a okamžitě mě napadla otázka, jestli a jak bych takový pochod zvládla. Zúčastnila jsem se hned nejbližší akce (Kysucká stovka 2013). Potom jsem si řekla, že zkusím ještě Lazovku a ještě Bánoveckou,… a už jsem v tom byla až po uši 🙂
Skúšala si aj kratšie a rýchlejšie behy, alebo si vsadila na ženskú silnú stránku a to schopnosť zniesť viac bolesti ako my muži?
Jak jsem zmínila, ze začátku jsem drtivou většinu akcí jen pochodovala, na běh jsem sbírala energii postupně, krátké běžecké závody šly zcela mimo mě. Dnes, když už o sobě můžu říct, že jsem se vypracovala na běžce, mám za sebou pár kratších běhů, ale zásadně preferuji kopcovité profily. Na rovině běhat neumím a jsem lenivá trénovat techniku. Moje běhání je vždy spojené s horami a přírodou. Absolvovala jsem např. Tatranskou Šelmu Vertical, Beh do Choča a pár krátkých trailových závodů a běhů do vrchu doma v Beskydech.
Nevím, jestli ženy snesou více bolesti 😀 Myslím, že každý ultra-běžec/-chodec musí mít potlačené vnímání bolesti. Stejně jako jiné sporty, ultratraily jsou o překonávání se, o posouvání svých hranic. Baví mě zkoušet, kolik toho moje tělo snese, jak hodně dokáže ještě zrychlit.
Štefánik trail je momentálne jeden s najnáročnejších ultra pretekov na Slovensku. Ako ho hodnotíš po svojom druhom víťazstve Ty?
V první řadě bych moc nezdůrazňovala to „vítězství“. Tyto akce běhá v ČR a na SVK ještě stále dost málo holek a dostat se na bednu je neporovnatelné s úsilím, jaké musí vyvinout ve své konkurenci běžci muži. Proto se raději objektivně hodnotím v celkovém pořadí a jsem moc ráda, že jsem se v posledních 2 ročnících Štefánika vešla do TOP20.
Štefánik podle mě není až tak náročný závod, protože má relativně malé převýšení a málo technických pasáží. Trasa je hodně běhatelná. Pro mě tedy není až tak náročný, jen je dlouhý. Ultra se běhá hlavně hlavou – pokud máte silnou hlavu, zepár absolvovaných stovek a nemáte zranění, potom vám nic nebrání závod úspěšně absolvovat.
Pro mě je Štefánik Trail hodně symbolický, protože jsem v Bratislavě prožila 5 let na VŠ, poznala jsem tam spoustu přátel a zažila hodně nezapomenutelných okamžiků. Když běžím do cíle, jako bych se vracela do VŠ let. Ke Slovensku mám tedy velmi blízko, sama se cítím jako ČechoSlovenka. Štefánik je navíc perfektně zorganizovaný, s výborným servisem, pozitivně naladěnými a ochotnými dobrovolníky… Maťo (organizátor) si nás skutečně hýčká.
Máš za tak krátku dobu toho odbehanného už v celku dosť. Ako vnímaš úroveň pretekov a záujem ľudí o trailové behanie?
Úroveň jde jednoznačně nahoru, hlavně na slovenských akcích se podle mého názoru výrazně zlepšuje servis. Spousta běžců experimentuje s různými dietami (vegetariáni, vegáni apod.), organizátoři jim vychází vstříc na občerstvovačkách. Samozřejmostí jsou sprchy v cíli, zajištěný nocleh před startem a v cíli. Ve startovních balíčcích se objevují dárky od sponzorů, pro nejrychlejší čekají hodnotné ceny. Na trati na nás číhají zkušení fotografové, kteří kolikrát počkají i na ty poslední běžce/chodce, aby měli z akce pěknou památku. Běžci mají k dispozici GPX záznamy trati, jsou informováni o počasí. Tratě jsou perfektně označené – pro mě je famózní výkon označit a následně odznačit trasu ultratrailu. Na to, že tyto akce dělají organizátoři dobrovolně a ve svém volném čase, je až neuvěřitelné, na jakou úroveň se to vše dostává.
Běhání je v módě, asi i proto se na ultra objevují nové tváře. Chodit nebo běhat vzdálenosti nad 100km asi není nejzdravější, ale určitě je to lepší než sedět doma za počítačem. Ať už nové účastníky láká zvědavost, překonávání sebe sama, příroda, noví přátelé… množství startujících se stále navyšuje a to je dobře. Naštěstí jsou tady nejen perfektně zajištěné „komerčnější“ ultratraily, ale také punkovější komorní stovky se základním servisem a pro někoho třeba méně atraktivní lokalitou. Na české i slovenské ultra-scéně si každý najde svoje oblíbené akce.
Z výsledkov sa zdá, že sa zameriavaš na akcie hlavne doma a na Slovensku. Nelákajú Ťa viac aj zahraničné akcie ako Transgrancanaria, Leadville 100 a podobne?
Samozřejmě lákají! Vše je ale o čase a penězích. Když už mám jet stovky kilometrů na zahraniční závod, spojím si ho ráda s dovolenou, abych mohla danou lokalitu lépe poznat. Tímto způsobem jsem si udělala dovolenou ve Francouzských Alpách (TDS 2014) a na Madeiře (MIUT 2015). Doma se mi líbí, že tady máme spoustu „nízkonákladových“ ultratrailů, které jsou dostupné opravdu pro všechny. Navíc na domácích akcích potkávám pravidelné účastníky, našla jsem si tady spoustu nových přátel, se kterými se ráda setkávám.
Čítal som, ako si si užívala stúpania a technické úseky počas pretekov. Väčšina ľudí ich nenávidí. Ako si dospela k tomu, že ich máš tak rada?
Jsem holka z Beskyd, moje první ultra byla Beskydská sedmička, která vede přes hlavní hřeben tohoto pohoří, bohatého na prudká stoupání a technické seběhy. Mým hlavním tréninkovým (nejbližším) kopcem je Velký Javorník, vysoký pouze 916m. Oblíbené stoupání k vrcholu má na cca 2,5km převýšení 400m. Technické pasáže mám tedy nacvičené a je to pro mě zábava. Na ultra je důležité zaměstnat hlavu, aby nepřemýšlela nad náročností trasy nebo nad bolestí z únavy. Technické pasáže ji zaměstnají nejlépe, především pokud jsi na trase zrovna sám a není si s kým popovídat.
Pracuješ v rodinnej firme a tak verím, že to nie je klasické 9-5 od pondelka do piatku. Ako si nachádzaš čas na tréning a ako veľa nabeháš mesačne?
Přes týden na žádné velké tréninky není prostor, práce je důležitější. Hlavně odpoledne, když přestanou zvonit telefony, mohu dodělat práci, na kterou potřebuji klid. Naopak víkendy si zásadně nechávám volné, a pokud nejsem zrovna na závodě, tak si často udělám výlet do Beskyd. Tento rok jsem začala běhání hodně prokládat silniční cyklistikou. Ideální víkend v Beskydech je pro mě jeden den zaběhnout na nějaký kopec a druhý den cyklovyjížďka v Podbeskydí. Pokud zrovna nemám nějaké pracovní cesty, tak občas jedu do práce na kole (směšných 12km jedna cesta). Jinak vlastně ani netrénuju. Samotné ultratraily jsou pro mě tréninkem. Netuším, kolik toho mesíčně naběhám/natrénuji. Ale moje aktivity můžete sledovat na strava.com.
Čo je pre Teba v tréningu najdôležitejšie – stupňovanie výdrže, budovanie rýchlosti, trénovanie kopcov, technické zostupy? Aké tréningy máš najradšej?
Trénink většinou spojím s nějakým dalším cílem. Zaběhnu si na Javorník a cestou zpět se zastavím u tety na oběd. Chci navštívit kamarády na chatě v Beskydech, tak za nimi zajedu na kole… Pokud mám jít běhat, potom vyhledávám velké převýšení. Když si vyjedu na kole, pokaždé trochu obměním trasu a postupně nacházím nové zajímavé lokality pro silniční kolo. Nemám tréninkový plán. Pohybovou aktivitu vyvíjím podle časových možností, počasí a chuti.
Pre mnohých je výbava pri behaní veľmi dôležitá. Sponzoruje Ťa Montane a aj si sa vyjadrila, že až značkové legíny Ti otvorili oči, ako dobre vedia veci sedieť. Považuješ výbavu za jednu z častí dobrého výkonu, alebo je to len príjemným doplnkom?
Ultratrail je možné projít/zaběhnout prakticky v jakékoliv výbavě. Nejdůležitější roli hrají určitě boty, které musí nutně sednout. Co se týká oblečení a další výbavy, můžeš mít na sobě klidně bavlněné tričko, starou šusťákovku a textilní batůžek po dědovi. Z vlastní zkušenosti vím, že dokud člověk neotestuje nic lepšího, tak si vystačí se základní levnou výbavou. Kvalitní značková výbava ale běžce zrychlí. Funkční materiály, nepromokavé a prodyšné bundy, perfektně anatomicky střižené oblečení s různým odvětráním, ultralehké batohy skvěle padnoucí na běžcovu postavu s velkým počtem kapes… To je výbava, která běžcům dodá komfort. Pokud se běžec cítí pohodlně a má vše potřebné po ruce, samozřejmě se to projeví na jeho výkonnosti. Jsem nadšená, že se mi naskytla ta možnost spolupráce s Montane. Tato firma má ve své nabídce speciálně pro trailový běh sérii Via Trail, ze které jsem odzkoušela již mnoho produktů. Nutno uznat, že je pro mě běh s tak kvalitní a „vymakanou“ výbavou zase o něco veselejší.
Budúci rok chceš dať ŠT podľa vlastných slov pod 20 hodín. Čo iné máš v pláne do tej doby zabehnúť?
Žádné konkrétní plány moc nemám. Podle toho, jak mám volné víkendy, přihlásím se na stovkařské klasiky z kalendáře CS-1000, resp. z poháru CSUT. Již za pár dní mě čeká jeden z nejtěžších závodů sezóny, italský Orobia Ultra Trail s parametry 140km/9500m+ (pozn. Petra preteky vyhrala! – Petra Mücková, prima donna)
Ak by si mohla behávať profesionálne pre nejakú značku/značky, premýšľala by si o tom? Alebo Ti vyhovuje, že beh je len hobby, ktoré Ti umožňuje úlet z dennej reality?
Horský běh je pro mě zábava a tak to určitě zůstane. Už teď mám skvělou podporu od sponzorů, kteří jsou si ale moc dobře vědomi toho, že mám pracovní povinnosti, běhám pro radost a pro tyto radosti mám omezený časový prostor.
Podľa toho ako zvládaš záťaže mám pocit, že by si bola vynikajúca aj na multidenných pretekoch ako je napríklad Dragon’s Back Race či Spine Race. Podľa mňa máš reálnu šancu na dobré umiestnenia. Nechcela by si si ich vyskúšať?
Přiznávám, že i nad takovými extrémy už jsem uvažovala. Určitě bych si nějaký vícedenní extrém v horách ráda vyzkoušela.
Píšeš, že máš nestabilný žalúdok počas pretekov. Čo jedávaš, aby si to zvládla počas toľkých hodín?
Jídlo na závodě je jedno z nejčastějších témat a vhodný výběr je velmi individuální. Myslím, že už začínám mít jídelníček celkem dobře vychytaný. 2 dny před závodem jím hodně sacharidů, abych vytvořila dostatečné energetické zásoby. Asi před půl rokem jsem hodně změnila jídelníček, mj. jsem téměř vypustila pečivo. Zjistila jsem, že právě pečivo nedokážu při běhu strávit. Namísto chleba si proto na občerstvovačce namažu arašídové máslo na avokádo nebo banán (pokud je ta možnost). Je to kalorická bomba, která mi dodá energii a nepodráždí žaludek. Ovoce na občerstvovačkách také uvítám, zejména citrusové plody, které v létě dobře ochladí organismus. Vždy s sebou nosím energetické gely, které po malých dávkách pravidelně posrkávám počas celého závodu a střídám to se sladkostmi. Dostalo se mi podpory od Chimpanzee SK, kteří mi dodávají mj. výborné energetické tyčinky – nejsou tak přeslazené a dobře zasytí. To je tak ve zkratce, o jídle bychom si mohli povídat celý den 🙂
Ktoré preteky máš na zozname “musím skúsiť”?
Nic konkrétního. Spíše číhám, kdy se vyskytne nějaká zajímavá příležitost a té se potom chytnu. Sleduji, kterých závodů v zahraničí se zúčastňují ostatní naši běžci a jejich dojmy ze závodů mohou být inspirací k zařazení do „wishlistu“. Takto jsem se přihlásila právě letos na Orobii – loňský první ročník kluci moc chválili a já jsem zjistila, že letos se tam chystá početná skupina z Česka a Slovenska. Využila jsem volného místa v autě a přidala se do partije 🙂
Lákalo by mě zkusit nějakou akci v Asii, už jsem párkrát koukala, co zajímavého se tam pořádá. Ale to je na delší plánování…
Ak by si mohla pár vetami, čo by si odporučila začínajúcim bežkyniam, ako začať a postupne zlepšovať ich výkon v trailovom behaní?
Začít je jednoduché. Pokud dokážeš v terénu ujít 30km, potom zvládneš i stovku. Po 50ti kilometrech se stovka jde/běží zejména hlavou, musíš být dostatečně tvrdohlavá a chtít dokončit. První stovky bolí a také svalovka po výkonu je několikadenní. Postupně si ale tělo zvykne a po 10ti absolvovaných stovkách se vzpamatovává z tak extrémního výkonu mnohem rychleji. Zrychlení přijde samo. Ze začátku budeš poklusávat jen z kopečka, později popoběhneš i nějakou tu rovinku. Musíš to ale vždy dělat pro radost! Nasávat atmosféru temného nočního lesa, nebe plné hvězd, šumící trávy, malebných výhledů,… A hlavně se nikdy nenech odradit nevlídným počasím.
Lesy a hory jsou krásné i za deště v zabahněných teniskách.
Ďakujem pekne za Tvoj čas a dúfam, že budem o Tvojich výkonoch môcť písať viac a viac. Ahoj.
